„Jaké chceš, aby bylo tvoje dítě?“ … „Hlavně zdravé.“ Zní to někdy jako klišé, ale život člověku teprve ukáže, že skutečně není nic důležitějšího, než zdraví. U Alexe šlo všechno nějak samo, neměl nikdy žádné problémy, prospíval a nic ho netrápilo. Brala jsem to tak nějak jako samozřejmost. Až s příchodem Erika se to změnilo.

První měsíce byly prima. Erik se narodil přirozenou cestou (Alex císařským řezem), neměl problém s žádným jídlem a neměl ani kolikové záchvaty pláče. Asi ve čtyřech měsících se Erikovi začaly objevovat na tvářích malá červená ložiska, která si vehementně škrábal. Během pár týdnů měl tak na obličeji a v dekoltu množství krvavých škrábanců, musel začít spát s ponožkami na rukou (klasické rukavice se naučil si hned sundávat) a začal nekonečný příběh testování všech možných i nemožných mastiček a krémů. Ekzém se razantně zhoršoval po každém očkování a také během růstu zubů. Když mu jich rostlo osm najednou, museli jsme nasadit i kortikoidy. Ty působily pouze po dobu aplikace a poté se ekzém ještě více zhoršil. Lékařka ekzém nenazývala ani jako nemoc a já každou noc nespala a čekala, až uslyším zvuk škrábání se a půjdu Erikovi sundat ruce v ponožkách z obličeje nebo krku.

Zkoušela jsem, zda nemá Erik reakci na některé jídlo. Všechny nové suroviny jsem zaváděla do jídelníčku postupně, dlouho je nekombinovala s dalšími novými surovinami. Vařila jsem doma příkrmy nebo používala kvalitní skleničky od Hippu. Četla na všem složení, nic nepomáhalo.

Začala jsem tedy studovat informace a chtěla jsem začít nějakou komplexnější léčbou. Sháněla jsem homeopatika, která se mi podařilo nakonec sehnat v Benu a nasadila mu je. Doplňovala jsem je třemi dávkami Fenistil kapek denně a doufala. Po dvou dnech přišlo mírné zhoršení, byla jsem na něj ale připravená. Věděla jsem, že musím vydržet. Během celé „léčby“, ale i nyní jsem promazávala Erika důkladně krémem  Dexeryl, který krásně hydratuje a zjemňuje pleť. Navíc není mastný. Pleť se začala zlepšovat, ale stále trvaly jakési cykly ekzému a ten se po asi týdnu vracel. Sice v menší míře, než dříve, ale zkrátka stále se projevoval. Šla jsem tedy do lékárny a prosila o radu, zda by se do zavedené kombinace dalo připojit také nějakou mycí emulzi vhodnou pro atopiky. Do této doby jsem Erika omývala pouze vodou, protože jsem měla strach z dráždění parfémovanými přípravky. Lékárnice se samozřejmostí sáhla do regálu a přinesla mi krémovou sprchovou emulzi od Biodermy. Začala jsem s ní Erikovi obličej pravidelně dvakrát denně omývat.

Aktuálně je ve fázi, že jsou ložiska ekzému potlačena. Má pouze načervenalé skvrny jakoby „pod pokožkou“, ale mnohem méně se škrábe a je také o dost klidnější. V nasazené „léčbě“ pokračujeme i dále, je nám naprosto jasné, že ekzém je komplexní problém a není možné jej po více, než ročním trápení, porazit za pár týdnů. Určitě Vám dám update, jak pokračujeme. Erikovi stále chybí poslední čtyři zuby a vypadá to, že mu právě začínají růst. Na pravé tváři si nyní rozškrábal menší ložisko, ale rozhodně ne o rozměrech, které byly dříve standardem. Snažíme se vyhnout jakémukoliv většímu zapocení, delšímu pobytu na sluníčku i jídlům, která jsou příliš kyselá či například kořeněná.

Chtěla bych Vás jen upozornit, že uvedená léčby rozhodně není zaručeným lékem pro všechny atopiky světa. Pouze bych chtěla ukázat maminkám, jejichž děti trpí stejně, jako Erik, že je možné hledat i jinou cestu. Pokud Vám není klasická medicína schopná pomoci nebo jí nedůvěřujete, zkuste zajít do lékárny, ptejte se, co by bylo pro Vaše dítě konkrétně vhodné. Dejte si načas a pokud se stav ekzému nezhoršuje, buďte trpěliví. Zároveň, ale pokud má ekzém negativní progres, raději se poraďte s lékařem. Nikdo nejsme vševědoucí a nezapomínejte, zdraví je skutečně to nejdůležitější.