Když jsem si před lety (samozřejmě jako bezdětná a neuvěřitelně naivní) představovala pokojíček pro své dvě vysněné holčičky, nechyběly v něm růžové baldachýnky, kytičky na peřinách a panenky s velkýma mrkacíma očima. Roky utíkaly, mně se narodili moji dva kluci a já musela můj mozek velmi nutně přimět přehodit výhybku z růžové koleje na cestu autíček, dinosaurů a všech možných i nemožných akčních hrdinů a příšer. No a jiný baldachýnek, než ve tvaru kosmické lodi mi taky neprošel … Tento článek vznikl jako soutěžní ve spolupráci se serverem Heureka v rámci výzvy: Soutěžím o nábytek a vybavení na Heureka.cz. 

Když jsem se Alexe ptala, jaký by chtěl pokoj, odpověděl: „Chtěl bych, aby vypadal jako služebna od hasiče Sama,“ bez mrknutí oka jsem informaci přijala, protože mě vlastně vůbec nepřekvapila, když už nic, je to aspoň hrdina a s trochou sebezapření i vzor. Pak se, ale Saša na chvíli zamyslel a dovětil: „Nebo ne, já chci, aby byl jako centrála od Tlapkové patroly“, takže ideálně bych měla asi zkřížit prvky typu tyč na sjíždění k zásahům, na stěny pověsit hasičské helmy a hned vedle nich psí misky, pískací hračky a recyklační vůz jako má tlapka Rocky. No nebude to jednoduché plánování … ještě,že Erik zatím neumí vyjádřit svůj názor jinak, než ŇAM,ŇAM, TUTU a KAKÁ.

Ale teď vážně, jako matka i člověk jsem od přírody poměrně praktická. Nejsem na nějaké velké okázalé dekorace, kýčovité obrázky z animáků nebo nebo postele ve tvaru formule. Takže vybírám podle toho, aby nábytek byl funkční a ideálně v jednoduché světlém stylu.

Dost zabrat mi dal výběr postýlek. Zkombinovat nějaký kus nábytku s nápadem s tím, aby nebyla postýlka infantilní a nepřestala kluky po nástupu do školy bavit, nebylo úplně snadné. Nakonec jsem podlehla trochu módě postýlek ve tvaru domečků a jednu z nich vybrala. (Třeba by jí mohli považovat za svůj byt a trávit tam alespoň polovinu dne…). Volila jsem Benlemi domeček Lucky a podle mě nejskvělejší barvu nábytku a to bílou. Má i bočnici, takže nebudu muset kluky sbírat po nocích ze země.

Stále bojujeme s tím, že pod postelí bydlí bubák, který vylézá s pravidelností asi vteřinu poté, co odejdu ze dveří. Nezbytností by pro nás bylo tedy kouličkové osvětlení umístěné na rámu postýlek.

Ikdyž se to zatím snažím si nepřipouštět, i  z mých „miminek“ budou jednou školáci. Vzhledem k tomu, jací jsou to už teď divočáci, udržet je u úkolů bude asi úloha pro drába a ne pro matku.  Psací stůl pro ně sice asi nebude neoblíbenějším místem, ale nesmí v žádném pokojíku školáka chybět. Já jsem opět jako starý praktik volila variantu, která kombinuje více prvků. Stůl Halmar je výškově nastavitelný na aktuální vzrůst dítěte, je v bílé barvě a díky masivním nohám nepůsobí tak „lavicově“ jako jiné stoly tohoto typu.

Nesmí chybět ani výškově nastavitelné židle. Vybrala jsem konkrétně Halmar Ibis, které mají nejen krásný světlý design, ale také područky. (A ano, nefandím si, že si židle dlouho uchová svou bílou barvu.)

Lampu na stoly bych volila v kombinaci modré a bílé, abych oživila celý stůl. Nejvíce se mi zamlouvá lampa Lalber s hvězdičkami.

Ze stejné kolekce bych volila také další prvek osvětlení do pokojíčku a to stropní svítidlo.

 Abych narušila sterilnost bílé barvy v pokoji, na podlahu bych umístila klasický autíčkový koberec. Jen v přímořské variantě, která je laděná domodra, což koresponduje s doplňky v pokojíčku.

A protože by si kluci zasloužili i novou skříň do šatny, pořídila bych jim krásnou bílou skříň JUPITER, která díky zrcadlu v průčelí krásně opticky zvětší prostor místnosti a je rozdělená prakticky do dvou částí – s tyčí na bundy a košile, a s policemi.  Takže se do ní vejdou všechny ty hromady oblečení, které jsou pro skladování klučičích svršků tak praktické, že jo … Nesmí chybět ani šuplíky na trenýrky a ponožky :))).

Závěsy do pokojíčku bych si ušila sama v rámci svých nočních šicích terapií, kdy po celém dni v pracovním procesu, vypínám za zvuku šicího stroje.