Podzim už si venku pomalu barví listí dozlatova, ven už jenom těžko vyjdu bez bundy a každé ráno pošilhávám po čepici a šále a přemlouvám sama sebe, že je na podobné zazimovací kroky ještě snad chvíli čas. Další léto je za námi, první léto ve čtyřech, první prázdniny strávené ve společnosti dvou dětí. Jaké bylo? Jak se mi podařilo vrátit se do pracovního procesu? Jak jsme zvládli léto bez školky tak, abychom to všichni ve zdraví přežili?

K dnešnímu bilančnímu článku mě inspirovala blogerská výzva Soutěžím s Mall.cz, jinak se přiznám, že bych se k jeho napsání nedostala dříve, než o Vánocích. Což už by z principu věci byl trochu “out of date” článek a hlavně nalijme si čistého vína, během přípravy vánočních receptů, předvánočního shonu v práci a balení dárků by článek nikdy nevznikl. Takže, děkuji Malle, díky tobě jsem produktivní!

Naše léto bylo takové tradiční. Od dubna opět pracuju. Takže jsem prázdniny strávila nastřídačku s mikrofonem a pokaděnýma dětskýma plínkama v ruce. Občas jsme si děti s manželem vyměňovali jako bychom se báli, že jsme se jim omrzeli. Byly ale i takové dny, kdy jsme se nehli od bazénu a užívali si společných chvilek jen tak hezky ve čtyřech. A víte co? Právě takhle jsem nejšťastnější – v neustálém shonu, s nohama uchozenýma až k zadku a s hlavou plnou myšlenek na to, co všechno následující dny přinesou. A věřím tomu, že když jsem šťastná já, tak jsou trochu šťastnější i lidé okolo mě. Protože díky nim a vlastně i pro ně to všechno dělám.

Když už jsem svůj čas netrávila nad prací za počítačem, snažila jsem se pro kluky (rozuměj hlavně pro Alexe, Erikovi je zatím tak nějak jedno, kde jsme a co děláme) vymyslet nějaký ten program. Jeden z výletů byl třeba do ostravské ZOO. Ti z Vás, kteří mě sledují na Instagramu, vědí, že jsem byla z prostředí nadšená. Zatímco jako dítě jsem nesnášela průchod částí, kde nic nebylo, nudila jsem se u hromady prázdných výběhů a těšila se vlastně jen na medvěda a kozy, tentokrát jsem byla unešená. Hromada aktivit pro děti, atrakce, možnost se slušně najíst mimo fastfood, kojící koutky a taky zajímavé pavilony.

Vyzkoušeli jsme si i první Erikovo spaní mimo domov. Vyjeli jsme s přáteli na tři dny na jižní Moravu a Erik to zvládl na jedničku. Druhý vícedenní výlet, tentokrát za Pálavské vinobraní, spojený s několika dny plnými cest po Pálavě, dopadl taky na výbornou. Byly ale chvíle, kdy jsem byla neskutečně vděčná za to, že Erik zatím jenom neškodně leží na dece, semtam ochutná podlahu, nacpe si do ucha trávu nebo vyhází všechny svoje hračky z kočáru. Dvě pohybující se děti do tří let by mě totiž taky možná přivedly místo na dovolenou, do blázince :).

Nikam za hranice jsme sice tohle léto nevyrazili, ale užili jsme si ho. Příště už se možná odhodláme i k nějakému tomu moři, ale kdoví, kam nás osud zavane.