Mateřství sebou přináší mnoho otázek. Valná většina z nich se v prvních měsících točí kolem jídla, vylučování, přebalování a spánku miminka. A právě prvnímu z uvedených bych se dnes ráda věnovala. Po prvním výlučně mléčném období si dítě začíná zvykat pomalu, ale jistě na tuhou stravu. Na řadu přicházejí první příkrmy a přesnídávky a jejich příprava se někdy může zdát trochu jako alchymie. V tomto příspěvku vám nastíním, jak jsme to měli doma my s Alexem. Chápejte, prosím, že každý může ke stravování svého dítěte přistupovat jinak a rozhodně vám svůj způsob nevnucuji.
Alex byl kojen do jeho jeho tří měsíců, i během této doby jsem ho však dokrmovala Sunarem. Mé mlíčko mu zkrátka nestačilo. Když se blížila chvíle, kdy měl oslavit čtyři měsíce na světě, velmi intenzivně jsem cítila, že přišel ten správný čas, podat mu první “dospělácké” jídlo. Co se týká doporučení dětských lékařů, aktuálně se většinou uvádí, že u nekojených dětí by se mělo začít zavádět tuhou stravu po ukončeném čtvrtém měsíci. Snižuje se tak riziko různých potravinových alergií. Chod, který se obvykle příkrmem nahrazuje, je oběd. Během tří týdnů by miminko mělo vynechat úplně polední dávku mlíčka a sníst dostatek jídla, aby vydrželo alespoň hodinku. Protože mi bylo jasné, že mi Alex na první pokusy příkrmu mnoho nesní, několik týdnů jsem mu kupovala příkrmy hotové, konkrétně Hipp první lžičku. Každý druh jsem malému podávala vždy minimálně tři dny, abych viděla případnou alergickou reakci. Naše postupné ochutnávání bylo takovéto: 1. mrkev, 2. dýně, 3. mrkev s bramborem, 4. cuketa s bramborami, 5. brambory se špenátem. Po asi třech týdnech jsem pak dostala od dětské lékařky povoleno zavádění masa. V tomto období již byl schopen sníst celou malou skleničku najednou, tj. 125 gramů. Sašovi nejvíce chutnalo telecí maso s mrkví od Hippu nebo brambory s kuřecím masem. Začala jsem mu dávat také výrobky značky Hamánek.
Během šestého měsíce snědl Alex na jednu porci celou větší skleničku, tj. 200 gramů a já jsem se rozhodla, že už nastal ten správný čas začít vařit vlastní domácí příkrmy. Konečně to totiž mělo význam. Vařit totiž půl mrkve a jednu bramboru, není žádná velká radost. Na domácí příkrmy jsem si musela pořídit sadu 12 kusů misek na příkrmy s víčkem. Já jsem si vybrala značku Babymoov. Do misky se vejde 250 mililitrů pokrmu. Dají se poměrně dobře zavřít, jsou vhodné do mrazničky, myčky i mikrovlnky. Pokud nechcete použít další nádobí, velmi dobře se přímo z misky nabírá a krmí. Každá nádobka má i vyhrazené místo na popisek obsahu.
Snažím se, aby neměl Lexík každý den to stejné jídlo. Proto vařím vždy dva druhy příkrmy najednou. Každého vždy tedy šest porcí, abych naplnila všech dvanáct misek. Malému pak tato jídla každý den střídám. V době, kdy jsem Sašovi ještě nezaváděla lepek (do ukončeného šestého měsíce) se jeho příkrmy skládaly z kuřecího/hovězího/libového vepřového (kýta)/králičího masa, další složkou vždy byla nějaká příloha – brambory/rýže a zbytek tvořila zelenina. U nás frčela mrkev, brokolice, cuketa, batát, listový špenát, máslová dýně, každý příkrm v sobě pak vždy obsahoval čerstvý fenykl. Ten působí velmi dobře proti nadýmání. Vše jsem hodila do velkého hrnce a důkaladně provařila. Jídlo pro Sašu samozřejmě nesolím, nesladím, jediné koření, které používám je drcený kmín. Ten působí podobně jako zmíněný fenykl. Jídlo jsem mu v tomto období kompletně mixovala do hutné kaše, rozdělila do misek, zamrazila a měla na dvanáct obědů vystaráno.
Po tom, co Alex dosáhl šesti měsíců, začala jsem mu do jídla zavádět lepek. Nejprve dětskými keksíky a následně také v samotných příkrmech. Do jednoho druhu přidávám bezvaječné těstoviny, druhý pak uvařím vždy s bramborami nebo rýží. Od půl roku jsem malého také začala pomaličku zvykat na kousky v jídle. Nejprve jsem již příkrmy tak důkladně nemixovala. Nyní (osm měsíců) mu přílohu uvařím zvlášť, rýži či těstoviny nechám v původním tvaru, brambory pouze pomačkám vidličkou. Maso nakrájím na malé kousky. Jediné co mu aktuálně mixuji na kaši, je zelenina. Z té vznikne omáčka, která kousky krásně obalí. V každé mističce tak je vždy zeleninové pyré, trochu přílohy a lžíce masových kousků. Než si na takovouto stravu Alex zvykl, trvalo to minimálně 14 dní. Každý týden jednou vynecháme připravený příkrm a Lexa dostává uvařenou půlku vajíčka, špenát a bramboru. Je dobré pamatovat na to, že vajíčko by se nikdy nemělo podávat ve stejný den, jako maso.
Co se týká nádobí na vaření pro Lexu, používám stejné jako pro nás. Kromě plastových lžiček (za mě jsou nejlepší z DM, mají dostatečně dlouhé držátko) a misek na příkrmy, jsem nic speciálního nepořizovala.
Pokud vás zajímá, kde nakupuju zeleninu, většinou v Lidlu a Globusu. Maso pak u řezníků, kde kupujeme maso i pro sebe a víme, že je kvalitní. V létě pak budu samozřejmě používat domácí zeleninu z naší zahrádky.
Se sladkými příkrmy jsem u Alexe začala poměrně pozdě, až v půl roce. Nechtěla jsem ho zbytečně upozorňovat na sladkou chuť a vlastně mu nic do té doby nechybělo. Přesnídávky malému nyní podávám na dopolední svačinku, kde se střídají společně s jogurtem.
Pokud čtete Deníky miminka, jistě znáte také náš denní režim. Ráno Alex snídá 210 ml Sunaru (2), v 10 hodin svačí keksíky s přesnídávkou/jogurtem, ve 12 hodin obědvá maso-zeleninový příkrm, v 15 hodin si dá opět 210 mililitrů mléka a v 18:30 večeří banánovou bio kaši z DM.
Příprava každé várky dvanácti příkrmů mi zabere asi 2 hodiny času (včetně vaření) a vůbec této doby nelituji. Kromě toho, že je to finančně mnohem výhodnější, vím co do příkrmu dávám, můžu je různě obměňovat a připravit vždy něco hezky sezónního. Ikdyž musím přiznat, že teď v zimě je to s výběrem těch správných surovin někdy trochu náročnější. Každopádně to stojí za to!
A co vy? Jak jste postupovali u svých dětí?