Deník miminka 2 roky: školka, nočník, usínání bez dudlíku

Deník miminka 2 roky: školka, nočník, usínání bez dudlíku

Tak trochu vám stále dlužím deníček miminka za první dva roky. Jeho vydání jsem odkládala téměř tři měsíce naprosto záměrně, čekalo nás s Alexem hned několik zásadních bodů v jeho životě. Některé se týkaly základních hygienických návyků, jiné pak jeho adaptace na nové prostředí – školku. Teď konečně jsem se dokopala k tomu, abych tohle „velké“ období trochu shrnula.

Mluvíme

Od chvíle, kdy se mi narodil Alex, jsem poslouchala, jak jsou kluci ve všem pomalejší. Déle nosí plenky, pomaleji se vyvíjejí, později chodí. Musím říct, že u nás to tedy absolutně neplatí. Lexík chodí od devíti měsíců a od roku a čtvrt neustále mluví. Začala to nerozeznatelným žvatláním, pokračovalo modifikováním základních slov – mami, tati, hafík apod. Posledního asi půl roku si rozumíme. Některá slova mají sice spefickou podobu (badaba = sušenka, pamimi=bonbon), ale naprostou většinu předmětů, činností a osob je schopen pojmenovat tak, že mu rozumíme nejen my, ale i cizí lidé.

Jdeme do školky

Měli jsme se jedinečnou možnost zapsat Alexe již nyní od dvou let do mateřské školy. Jsem dále na rodičovské dovolené, chodím dvakrát týdně do práce a jeho dávám do školky pouze v ty dny, kdy pracuji. Zatím jsou jeho návštěvy spíše takovým oťukáváním, jak se chovat v kolektivu různě starých dětí a také o dodržování předem stanovených pravidel. Někdy to jde lépe, někdy méně, nicméně po několika dnech strávených ve školce je na něm poznat snaha více se vyjadřovat delšími slovními spojeními a jednoduchými větami. Je schopen mi popsat, co s dětmi ten den dělali a na co se těší na příště.

Bez plenek

Odplenkování je pro většinu matek velmi zásadní téma. Kdy je ten správný čas? Jakou metodu zvolit? Já jsem vycházela ze základního faktu, že pokud chci dát malého od září do školky, musí již být bez plen. Na nočník si zvykal díky pokusům o bezplenkovou kontaktní metodu prakticky od narození, věděl tedy k čemu slouží, to nám rozhodně dost pomohlo. S odplenkováním jsme začali zhruba v květnu (v té době měl 22 měsíců) a díky předchozím neúspěchům jsem se rozhodla pro razantní řešení, prostě jsem mu jednoho dne vzala plenku. První asi tři týdny byly samozřejmě plné nehod, častého praní, čištění skvrn všude možně a hlavně velké trpělivosti. Zhruba co hodinu jsem se Alexe ptala, zda se mu nechce jít čůrat, posazovala jsem ho preventivně na nočník, když se zadařilo velmi ho chválila, on sám si vždy zatleskal a velmi brzy měl z každého úspěchu radost. Asi dva týdny od chvíle, kdy se mu podařilo být přes den bez nehod, jsme mu vzali plenku i na noc. Matraci zajistili nepromokavým prostěradlem, dávali ho čůrat těsně před usnutím a také jednou během noci. Velmi rychle si zvykl, měl asi tři nehody. Nyní se naučil v noci zavolat, že se chce vyčůrat.

Bez dudlíku

Zhruba v roce a půl jsem dudlík Sašovi přes den začala zabavovat. Začal velmi intenzivně objevovat svět kolem sebe a neměl s tím vlastně žádný problém. Důdal prakticky jen při usínání. Ve dvou letech jsem mu dudlík vzala úplně, vysvětlila mu, že dudánky mají jen miminka a to on už není. A světe div se, kdykoliv si řekl o dudánek, sám si odpověděl, že dudánek mají jen mimí a po chvíli usnul.

Stále na mléku

Co se u nás nezměnilo, je večerní dávka Sunaru. Poslední dobou se alexova potřeba mléka před spaním snad ještě zvýšila. Večer již vždycky hlásí, že chce mlíčko, vypije 240 mililitrů a jde spát. Po druhém roce věku jsme začali používat již Sunar 4 (oranžový) a zatím spokojenost.

Co se týká jídla, je na tom Alex podobně, jako v posledním deníčku. Ráno snídá většinou tmavé pečivo s tvarohovým sýrem nebo pomazánkou, svačí zeleninu, ovoce, jogurty, přesnídávky, obědvá již s námi bez jakýchkoliv omezení. Jediné, čemu se snažím vyhnout, jsou pálivá jídla.

Poslední půlrok byl již dokončením přechodu z miminka na dítě. Alex je jako houba – nasává všechny informace z okolí, snaží se je nějakým způsobem interpretovat, povídá si s námi a také se vzteká. Ano, ani nám se období vzdoru nevyhnulo. Bez něj by to ale nešlo, dává nám tím čím dál víc najevo, že si sám sebe uvědomuje, a že odbobí, kdy jen ležel a prohlížel si z kočárku okolí, je dávno pryč :). 

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Odesláním komentáře souhlasíte se zpracováním uvedených osobních údajů. Tyto budou užity pouze pro potřeby majitele blogu (například při výhře v soutěži).