Deník miminka za 10. měsíc

Deník miminka za 10. měsíc

Zbývají poslední dva měsíce a Alex bude mít jeden rok. Z našeho „kojence“ se stále více a více stává batole, které nám nedá chvíli pokoj. Je ho všude plno a naprosto všechno ho neuvěřitelně zajímá.

Tento měsíc nás čekala pravidelná dvouměsíční preventivní prohlídka u dětské lékařky. Mám pro vás tedy přesné údaje o tom, kolik Saša měřil a vážil – přesně 75 centimetrů a 9670 gramů. Oproti poslední prohlídce (v 8 měsících) tedy vyrostl o pět centimetrů a přibral skoro jedno kilo.

V rámci psychomotorického vývoje se Alex stále více posunuje směrem k chůzi po dvou. Podél nábytku už běhá naprosto suverénně, občas se snaží vyplazit dokonce i na pohovku. Někdy se z ničeho nic uprostřed místnost sám postaví a udělá tři kroky do prostoru. Pak většinou žuchne na zadek. Velmi populární je pro něj aktuálně také capkání za nataženýma rukama. Když ví, že ho na konci cesty čeká náruč, udělá i pět krůčků. Jako oporu k pohybování se po dvou používá často taky své „auto“. Konkrétně toto, které dostal v únoru k svátku. Chytí se ho a běží za ním.

 Velikost oblečení používá stále číslo 74. Máme však už nakoupeno několik kousků vel. 84, abychom byli připraveni. Nejvíce jsme v posledním měsíci nakupovali v Pepco a v Lidlu, kde měli krásnou zvířecí kolekci dětského oblečení.

Stav zubů se za poslední měsíc nezměnil, stále jich má osm. Vrchní jedničky už jsou pořádně velké, když se směje vypadá tak trochu jako králíček.

Malé změny uplynulý měsíc přinesl i ve stravě. Ráno stále pije 250 ml mléka (Sunar 2), svačí jogurt s piškoty (Sunárek) a ovocem, obědvá buďto připravené příkrmy nebo naše jídlo, které mu odeberu před osolením a okořeněním, odpolední první svačinu (15 hodin) tvoří další mléčná dávka, druhou svačinku pak ovocná kapsička (Cuuuc, Sunarek, Hello), na večeři pak zůstává stále kaše (BabyLove banánová). V poslední době si před spaním někdy dá ještě jednu menší dávku mléka. Není to však pravidlem. Občas dám Sašovi ke svačině taky kousek světlého pečiva a on se od něj nemůže odtrhnout. Zkrátka ho miluje.

Když se náhodou vyčasí a je venku hezky, Lexa vyrazí na průzkum terénu ven. Není sice jezdící miminko, které by vyžadovalo procházky v kočárku, miluje ale trávu. Na tu když ho vypustíme, nestíháme jej chytat. Samozřejmě jsme mu museli pořídit vhodný repelent, protože i na zahradě můžou číhat klíšťata a jiná havěť.

Stále se snažíme několikrát denně taky nočníkovat se střídavými úspěchy. Někdy se zadaří třikrát denně, jindy třeba ani jednou. Přesto bojujeme dál.

To by bylo z reportu za poslední měsíc asi všechno, snad jsem na nic nezapomněla. Jak jsou na tom Vaše miminka? Budu ráda, pokud mi  to napíšete dolů do komentářů. Já se budu zase těšit při dalším Deníku miminka, příště už za 11. měsíc! 🙂

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*